HRA O PREŽITIE – Pastor Frederick Forkrist

„Rozumný, ktorý uvidel nešťastie, sa skryl, neskúsení, ktorí prešli okolo, utrpeli trest.“       Príslovia 27:12 

Bratia a sestry, 

mnohí z čitateľov sa nestotožňujú s vierou v Boha. Na tom nie je nič zlé, skrátka, máme možnosť voľby. Nech je však človek kresťan, pohan či ateista, každému, kto má oči na to, aby videl, a uši nie kvôli tomu, aby mu na oči nepadala čiapka, ale na to, aby počul, je jasné, že – slovami Shakespeara – „niečo zhnité je v štáte dánskom“. Ak by to bolo iba v štáte dánskom ako v Hamletovi, to by sme ešte mohli mávnuť rukou. Bohužiaľ, táto „hniloba“ sa šíri globálne.

Ak sa rozumne uvažujúci človek zamyslí nad stavom vecí v dnešnej spoločnosti, nemusí byť žiadnym biblickým prorokom či veriť v nejaké apokalypsy, aby dospel k presvedčeniu, že tento svet sa rúti do záhuby. A nezáleží veľmi na tom, či to má byť koniec sveta, ako ho poznáme, alebo zničenie celej planéty, ku ktorému naším konzumným štýlom života máme deň po dni stále bližšie a bližšie. Či sa to niekomu páči alebo nie, či tomu verí alebo nie, nečaká nás žiadna ružová budúcnosť, a to i navzdory (alebo možno práve kvôli tomu) snahám našich politických reprezentantov nahovoriť nám opak, podobne ako niekdajší strážcovia v Izraeli, ktorých tvrdenie tak stručne a jasne zaznamenal prorok Jeremiáš: „Hovoria: „Je pokoj! Je pokoj!“ I keď niet žiadneho pokoja““ (Jeremiáš 8:11).

Skutočne, v dnešnom pretechnizovanom svete, ktorý pomaly, no isto stráca svoju ľudskú tvár, vo svete mnohých lokálnych konfliktov i globálneho terorizmu, sa katastrofa môže vyskytnúť kedykoľvek. To sa skrátka stáva, dejiny sú plné záznamov o vzostupoch a pádoch. Otázkou ale je, ako sa s takýmto vedomím vysporiadať.

A tu sa dostávame k otázke prípravy na prežitie takejto situácie. Čo budete robiť, drahí čitatelia, ak by k takejto kataklizme došlo vo vašom meste? Možno si poviete, ale čo, u nás sa také nemôže stať. Podobné myšlienky možno mali i obyvatelia New Orleans v USA, zvyknutí na hurikány a povodne – až kým sa neprirútil hurikán Katrina. Pamätáte si na tie obrázky zúfalstva, beznádeje, vyčíňania gangov, rabovania, znásilňovania? „Príde úzkosť a istotne budú hľadať pokoj, ale žiaden nebude,“ hovorí Ezechiel 7:25. Na čom vtedy záležalo? Na drahých šatách? Na rôznych príjemných zbytočnostiach, ktorým mnohokrát prikladáme väčšiu dôležitosť, než skutočne majú? Nie, priatelia, záležalo na základných veciach.

Mám rád katastrofické filmy. Nemyslím teraz propagandu typu Armageddon, ale desivo reálne filmy typu 28 dní, Úsvit mŕtvych a podobne. Práve pri sledovaní toho druhého zmieňovaného ma napadlo: Čo by som robil, ako som pripravený na niečo také? Isteže, odmyslime si pobehujúce zombie, ale predsa… Ak by k takému niečomu došlo, čo potom? Nuž, musel som priznať, že by som veľmi rýchlo patril medzi tých, ktorí by podľahli svojej kritickej nepripravenosti, čo ma prinútilo k tomu, aby som sa začal podstatne podrobnejšie zaoberať myšlienkou prípravy na možné dôsledky nejakej takejto prírodnej katastrofy či možného teroristického útoku – človek síce na takéto veci nerád myslí, ale udalosti v Londýne či Madride skôr dávajú za pravdu pripraveným.

Pamätajte, moji drahí čitatelia – nemusíme si klásť otázku „či sa to stane“, ale skôr „kedy sa to stane“. Ako som už vyššie písal – bez ohľadu na to, či ste kresťania, veriaci pochmúrnym proroctvám o konci sveta či ateistami s nevôľou a obavami sledujúcimi zhoršovanie sa stavu životného prostredia a následkov globálneho otepľovania (zvyšovanie sa úrovne morskej hladiny vzhľadom na topiace sa ľadovce a podobne), každý z nás by sa mal vážne zamyslieť. Lebo potom už môže byť neskoro… 

….. freeman…..  

Severská mytológia I.

Severská mytológia rozoznáva dva hlavné rody bohov: Ásov a Vanov. Vanovia boli pôvodne bohovia nižšieho radu, ktorí sa postupne vypracovali až na úroveň Ásov.Ásovia a Vanovia spočiatku vystupujú ako súperi, až po bratovražedné boje, ale uzatvárajú mier a nakoniec si vymieňajú rukojemníkov.
Vanovia sú označovaní ako bohovia plodnosti a hojnosti.

Ásovia

Odin (Wodan,Wotan) – prvý boh Ásov Knieža bohov a ludí-tiež volaný ako všeotec a syn provopočiatočného páru Bora a Bestli – ktorý vládli vo svetlých vyškach Asgardu. Mal dvoch bratov Vili-ho a Ve-a.Na jeho ramenách sedeli havrany Hugin (Myšlienka) a Munin(Spomienka) a šepkali mu všetko, čo sa deje na zemi.Pri jeho nohách ležali dvaja obrovský vlci Freki a Geri, sprievodcovia boha na bojovom poli.
S jeho manželkou ,Vánkou Frey-jou(Frigga) splodili Baldur-a (Balder), Hodur-a a Hermod-a.

Odin bol plný charakterových vlastností a boli mu pripisované úlohy:Bol rovnako bohom oblohy, vojny a smrti. Bol považovaný ako boh múdrosti ale aj ako boh mágie a extáze. Mal za úlohu vynájsť Runy, najstaršie germánske písacie znaky.

Sága mu vypomáha k tomu aby sa napil s Mimir-u chránenej studne múdrosti, ale zato musí mocný „Allvater“ všeotec obetovať svoje oko.Hojnosť jeho moci ukazuje na to, že mu (v určitých tradíciách) je pripisované stvorenie prvého ľudského páru.Jeho bohatstvo je pripisované vďaka zlatému kruhu Draupnir-u ktorý sa neustále zväčšuje.

V boji sa spolieha na kopiu Gundir, vlastní modrý kabát, helmu a osemnohého koňa Sleipnir-a. Jeho služobnice sú Valkýri, panny, ktoré viedli do Walhalli padlých v boji, kde budú prebudený k novému životu, zdokonaľujú, vyzbrojujú sa a pripravujú na posledný boj –tkz. Súmrak bohov – Ragnarok.

Odin sa rád mení, najradšej na havrana alebo na hada.Jeho nálady sú kolísavé:Môže byt pripravený na pomoc a dobrotivý, ale tiež prchlivý a strašný. Boh tiahne rád po zemi, navštevuje svojich chránencov a skúša ich pohostinnosť.

Ako grécky otec bohov Zeus, platí aj pre Odina, že ako praotec je jedinečný ochranca všetkých kráľov – a hrdinských pohlaví.

……antifahunter……

STRUČNÁ HISTORIE POST-ROCKWELLOVSKÉHO NÁRODNÍHO SOCIALISMU ( John Steele ) II.

„2. března 1974 se v jednom elmontském sále v Kalifornii sešlo na 43 NS revolucionářů. V průběhu setkání vyjádřili nedůvěru vůči ztrátové koncepci masového hnutí. Národní socialisté upustili od strategie davových srocení a přijali revoluční koncept partyzánského podzemí.“ Tak začíná manifest ´Národně socialistické osvobozenecké fronty´ (National Socialist Liberation Front), bezpochyby nejmilitantnější post-rockwellowské NS organizace. Mnoho (možná i většina)  ´podzemních´ úderů této malé, avšak odvážné skupiny zůstává dosud neodhalena nebo jen matně tušena. Případ útoku slzným plynem na vzpomínkovém shromáždění za Julia a Ethyl Rosenbergovi (židovské špiony, kteří byli popraveni za to, že Sovětskému svazu vyzradili tajemství výroby atomové bomby), stejně jako vypálení přinejmenším jednoho komunistického knihkupectví postrádá jakýkoli usvědčující důkaz, že se jedná o dílo aktivistů N.S.L.F. Bohužel, 15. srpna 1975 vyhasl, ve věku pouhých 24 let, život statečného Josepha Tomassi. Vina byla vznesena na obou stranách,ale v podstatě šlo o to, že Tomassi, ještě s jedním kamarádem, projížděli kolem budovy N.S.W.P.P., když na něj člen ochranky ukázal prostředníček. Tomassi zastavil a dotyčného napadl. Po krátké rvačce vytáhl jiný hlídač zbraň a střelil Tomassiho do hlavy. Ten byl na místě mrtev – přímo u vchodu do hlavní budovy N.S.W.P.P. (Není zřejmé, byl-li Tomassi v té chvíli ozbrojen či nikoli.) Vedení strany převzal poručík David Rust. Po něm následoval Karl Hand, ovšem jeho uvěznění za ozbrojené útoky v polovině 80. let stranu fakticky ukončilo. Karl Hand se v současnosti angažuje coby nezávislý aktivista v rámci ´Bílého národního hnutí´ (White nationalist movement).

´Hlas myslících Američanů´ (The Voice of thinking Americans). Tak zněl titulek rasistické publikace ´Zvon Svobody´ (The Liberty Bell, dále L.B.) vydané v Reedsu v Západní Virginii. Přestože svastiky se na stránkách tohoto vysoce kvalitního časopisu přijatelného rozsahu neobjevovaly, články vyjadřující oddanost Adolfu Hitlerovi, Třetí říši a politickému vězni Rudolfu Hessovi výjimkou nebyly.

George P. Dietz, odpůrce veřejných shromáždění a mítinků a vydavatel a tvůrce L.B., má za sebou dlouhou a úctyhodnou historii v NS boji jak v Americe, tak za mořem. Narodil se v Německu a do konce druhé světové války byl členem Hitlerjugend.

Mezi přispěvatele do L.B. patřili mimo jiné i skvělý rasistický spisovatel (a dřívější profesor klasické filologie na illinoiské univerzitě) Revilo P. Oliver, Major Joseph Stano a Dr. Charles E. Weber. Dietz jednou prohlásil, že on a jeho spolupracovníci „žijí a dýchají národním socialismem.“ Články jako „Skutečně šest milionů zemřelo – revize“ (Did Six Million Really Die – A Review), „Polsko a lži spojenců“ (Poland and the Lies of the Allies) a „Hitler mluví k Americe“ (Hitler Speaks To America) toto prohlášení bezesporu potvrzují a přisuzují tak panu Dietzovi čestné místo ve věci amerického národního socialismu.

Tento autor se snažil 28. dubna s Georgem  Dietzem zkontaktovat, aby získal další informace ohledně historie hnutí, ale jediná odpověď, kterou obdržel zněla: „Na žádné dotazy neodpovídám. L.B. byly ukončeny v roce 1999. Já se již dále neangažuji.“ Na to bylo panu Dietzovi popřáno hodně štěstí, načež odpověděl „Děkuji, nashledanou“ a zavěsil.

´Bezpečnostní zásahová skupina´ (Security Services Action Group) vedená Billem Russelem (koordinátorem detroitské pobočky N.S.M. ke konci sedmdesátých let), která měla původně sloužit jako bezpečnostní složka nacistických knihkupectví, byla Johnem Moriaritym (alias Johnem Reichem) a Tedem Dunnem (alias Markem Heydrichem) v roce 1979 prohlášena v Detroitu za samostatnou skupinu. Brannen Johna ze strany vyloučil a všichni místní členové se po tomto neblahém rozkolu připojili k Reichovi. Krátce nato vznikla chicagská pobočka a v následujících letech se bude S.S.A.G. moci pochlubit i pobočkami v New Yorku, Ohiu a Pensylvánii.

V období od roku 1980 do roku 1993 uspořádala S.S.A.G. řadu demonstrací, které otřásly ulicemi Detroitu a okolním předměstím. Mezi nejzdařilejší patří několik shromáždění v Ann Arbor (Michigan), při nichž komunistické skupiny typu ´Progresivní strana pracujících´ (Progressive Labour Party), ´Mezinárodní výbor proti rasismu´ (International Committee Against Racism) a ´Sparťanská liga´ (Spartacist League) zaútočily na Zásahovou skupinu ve velkém. Výsledkem byly jak rozsáhlé majetkové škody, tak těžké újmy jejich vlastních členů zapříčeněné detroitskými nacisty a pořádkovou policií. Dále shromáždění v Oak Parku (Michigan), kde Zásahová skupina  zaútočila na pro-izraelské oslavy a shromáždění v Lansingu (Michigan), při jehož organizaci asistovala chicagská Americká nacistická strana.

Po krátkém boji s rakovinou odešel počátkem 80. let na věčnost SS kamarád Danny Zettle.

Oficiální uniforma S.S.A.G. byla černá, ne nepodobná uniformě Schutzstaffel. Uniformu podle situace doplňovala černá motocyklová helma a ruční štíty (vyrobené z nadbytečných dopravních značek).

Ke konci 80. let se Zásahovou skupinou úzce spolupracovala organizace ´SS Amerika´ (SS Of America) z Rockwoodu (Michigan), byť jeden z jejích prominentních členů byl zároveň oficiálním příznivcem N.S.W.P.P. Wes (spoluzakladatel skupiny) později zemřel v mladém věku na následky neznámé nemoci a skupina se rozpadla.

Spoluzakladatel chicagské S.S.A.G., Will Leinberger, byl 9. listopadu 1987 poslán do vězení za údajnou účast na několika incidentech  protižidovského charakteru. Počátkem 90. let ho propustili, ovšem krátce na to  zmizel z doslechu.

John Reich zřejmě zanechal politických aktivit, neboť nikdo z jeho dřívějších přátel o něm přes dobrých pět let nic neslyšel.

Ted Dunn se dostal do vězení v dubnu 1988 za držení nějakých léčiv (ne narkotických) a propuštěn byl v roce 1990. Během léta 1988 se konala tři shromáždění (konkrétně v Dearbornu, Livonii a Redfordu v Michiganu), která byla v místním tisku hodnocena spíše pozitivně. Divoká shromáždění 80. let jsou již minulostí, ovšem Dunn v aktivitách pokračuje do dneška (píše a hovoří o různých aspektech činnosti hnutí). Když byl Dunn zatčen, začal tento autor spolu s mladíkem známým pod pseudonymem Greg Strasser, vydávat informační bulletin ´Na stráž!´(On Guard!), který měl po dobu Dunnova věznění nahradit ´Michigan Briefing´, dřívější publikaci Zásahové skupiny.

Tento bulletin vycházel až do roku 1995, kdy pro nedostatek zájmu vycházet přestal.Tento autor chce zdůraznit, že kamarád Ted Dunn, stejně jako ostatní aktivisté zde uvedení, byl a je aktivním členem a vůdcem, jehož činy vždy provázela věrnost a čest. Mezi další oddané členy S.S.A.G. patřil v průběhu let Kenny Morgan (člen od roku 1979 a účastník těch nejdramatičtějších pouličních shromáždění v historii Zásahové skupiny), Don Hunter (člen a pouliční bojovník od dob detroitských knihkupectví N.S.M.) a Angel Summers (vedl, coby vedlejší projekt skupiny, obchod s kazetami a tričky ´Angel´s Action Gear´).

V polovině 90. let zemřel, v důsledku předávkování heroinem, Lou (známější jako ´Bones´), koordinátor newyorské sekce S.S.A.G. Jak už bývá v takových případech zvykem, vedla smrt vůdce k zániku celé skupiny. Autor znal ´Bonese´ jen sporadicky, skrz pár dopisů, a tak si v nejmenším netroufá tipovat, co ho vedlo k experimentování s tak nebezpečnými narkotiky. Jediné, co zbývá podotknout, je fakt, že ´Bones´ byl mezi svými znám jako zanícený národní socialista a na jako takového bychom měli vzpomínat spíše než jako na ´feťáka´.

Veterán SS, kamarád Karl Wolf, zemřel z neznámých příčin okolo roku 2000. Karl nebyl mnoho let před svou smrtí s nikým z S.S.A.G. v kontaktu a zpráva o jeho smrti organizací jen prošuměla.

Reverend ´Křesťanské identity´ (Identity Christian) se silným NS přesvědčením, pastor Richard Girnt Butler, patří v bílém národním hnutí mezi ty nejstálejší a nejrespektovanější. Problémy, kterým čelí náš národ, si uvědomil během druhé světové války, když pobýval služebně, coby voják, v Indii. Jeden Indián se, tehdy mladého, Butlera zeptal, proč bojuje proti svým vlastním lidem. Butler byl zmaten a neschopen odpovědět, a tak mu Indián vyjevil zřejmé: Němci a (většina) Američanů jsou stejné krve. Butler nemohl okamžitě zčista jasna převrátit své přesvědčení. Ale ta prostá pravda, které ho Indián postavil tváří v tvář, ho znepokojovala – nemohl ji popřít ani zcela opomenout.

V roce 1960 vstoupil Butler do ´Církve Ježíše Krista´ (Church of Jesus Christ) dr. Wesleye Swifta v Kalifornii a stal se jeho blízkým spolupracovníkem, kterým zůstal až do Swiftovy smrti v roce 1971. V 70. letech se pastor Butler přestěhoval do Hayden Lake (Idaho) a založil ´Árijské národy / Církev Ježíše Krista´ (Aryan Nations/Church Of Jesus Christ, Christian). Setkávání (včetně oslav Hitlerova narození, kdy strážní věž zdobily vlajky se svastikami z druhé světové války) se pořádala na půdě jeho společenství a hovořili zde mluvčí z širokého spektra pro-bílých organizací. Autor tohoto článku se účastnil (jménem S.S.A.G.) obou ´Árijských světových kongresů´ (Aryan World Congress), které se tam v letech 1987 a 1988 konaly. Navíc si s pastorem telefonuje, vyměňuje emaily a také se s ním několikrát osobně setkal. Na základě toho je přesvědčen, že se jedná o jednoho z nejkvalitnějších mužů pro-bílého hnutí (vlastně o jednoho z nejkvalitnějších mužů vůbec).

Ke sklonku roku 1987 byl Butler obviněn (spolu s dnes již zesnulým Robertem E. Milesem, členem Kukluxklanu Louisem Beamem a několika členy ´Bratrské mlčenlivosti´ (Bruder Schweigen/Order group) z protistátní agitace (tj. konspirace proti vládě Spojených států). Pro ty, jež jejich osud zajímal, se zprovoznila informační linka a v celém hnutí probíhala na odsouzené sbírka. Situaci navíc zkomplikovala operace trojitého bypassu, jíž se pastor musel v průběhu přelíčení podrobit. K mohutnému překvapení státu i hnutí bylo všech třináct obviněných zproštěno viny ve všech bodech obžaloby.

Pastor Butler po svém propuštění začal opět pořádat pravidelné sešlosti na pozemcích základny. Těžká zkušenost jej nejen že neoslabila, ale právě naopak.

Nenávistní odpůrci bílé síly nemohli nikdy pastoru Butlerovi odpustit, že je porazil u jejich vlastních soudů a v roce 1998 se dočkali šance na pomstu. Výpovědi jsou sporné: mladá žena napůl indiánského původu se synem zrovna míjela základnu, když, dle jejích slov, začalo mít auto potíže se zapalováním. Podle hlídky, která stála u vchodu (a která přiznala, že požila alkohol) byla slyšet střelba. Strážci začali auto pronásledovat a nakonec přinutili ženu, aby zajela ke kraji, kde ji podrobili výslechu. Přestože pastor Butler výslovně varoval všechny strážce, aby se VYVAROVALI fyzické konfrontace, byl civilním soudem (svolaným na popud neúnavného levicového potížisty Morrise Deese) obviněn ze zanedbání. Čistě proto, že byl majitelem pozemku. V důsledku toho, že pokuta byla stanovena na 6.3 milionů dolarů, byl Butler v roce 2001 donucen vzdát se svého majetku. Jak už bývá dobrým židovským zvykem, kostel, noclehárna i kanceláře byly spáleny na popel v rámci požárního cvičení (a pak kdo je tady ´provokatér´).

Aby nebylo potíží málo, v průběhu následujícího roku se stoupenecká frakce A. N. ztotožnila s názorem Raye Redfeairna, který z organizace dobrovolně odešel, že Butler již učinil příliš mnoho ´špatných´ rozhodnutí než aby mohl být vůdcem. V době, kdy toto píši, burácí hnutím zuřivé debaty ohledně toho, která ze stran má právo osvojit si název. Obě strany mají oddělené úředníky, internetové stránky a adresy.

Prostý autor nemá nic osobního proti Redfeairnovi a jeho stoupencům, ale pastor Butler je příznivcem Adolfa Hitlera a národního socialismu po několik desetiletí. Autor je národním socialistou od roku 1984 a tak má jeho plnou podporu pastorova strana.

20. dubna 2002 promluvil pastor odvážně ve svých 84 letech  na veřejném shromáždění v pennsylvánském Yorku, u příležitosti uctění dne narození Adolfa Hitlera.

Bývalý člen N.S.W.P.P., Rick Cooper, byl rozčarován ze směru, který do poloviny 70. let organizace nabrala. Zejména pak Koehlovým vedením. Založil tedy ´Národně socialistický předvoj´ (National Socialist Vanguard). Skrze stejnojmenný bulletin referoval o záležitostech, které se týkaly jak celé veřejnosti, tak především úzkého kruhu hnutí. Cooper nikdy ´nevodil za nos´ – vychvaloval neoblíbené postavy bílého národního hnutí a kritizoval ty, u kterých by si to nikdo jiný nedovolil. Tak, jak cítil, že je to správné.

Možná nejde s Cooperovými názory vždy souhlasit, nicméně je bezpochyby charakterním mužem, který slouží národu podle svého nejlepšího svědomí.

Harold Convington vypráví ve své knize z roku 1987, ´March Up Country´, o nejmenovaném členovi N.S.P.A., který organizaci opustil, zapudil svou nacistickou minulost a dokonce chvíli žil s černou milenkou. Jednoho dne, jakoby zasažen božím zjevením, si tento bývalý kamarád nasadil kdysi získané hodnosti, vzal poloautomatickou pušku a odebral se směrem k černošskému církevnímu pikniku. Jeden z tupých přisluhovačů systému ho nakonec zastřelil, ale on ještě před tím stihl několik věřících zlikvidovat. Podle Convingtona tento (znovu nalezený) kamarád střílel ještě ve chvíli, kdy byl skolen k zemi.

Onen muž se pochopitelně tím, že žil s milenkou jiné barvy pleti, dopustil vážného prohřešku vůči své rase. Ovšem Covington uvádí (a autor souhlasí), že si jeho kamarád poté, co zhřešil uvědomil svoji chybu a odčinil ji jediným způsobem, který znal. Samozřejmě, že při posuzování charakteru člověka nejde až tak moc o konečný výsledek (několik barevných mrtvých nekompenzuje život jediného kamaráda), ale dobrý úmysl jedince se počítá.

Podobný je i případ 17-ti letého studenta Kenetha Wilsona (kterého policie označila za ´sympatizanta nacistů´) z Charlotte v Severní Karolíně. Několikrát vystřelil do houfu černochů, načež obrátil zbraň i proti sobě. V nastalém zmatku byl jeden černoch zabit. Tento mladík zjevně nebyl členem žádné konkrétní skupiny, nicméně fakt, že na rukávu nosil svastiku a že přinesl v zájmu své rasy oběť nejvyšší (jakkoli ta se minula účinkem), z něj činí, dle autorova názoru, národního socialistu.

Bývalý vojenský seržant James Burford pracoval původně jako správce financí pro N.S.W.P.P. Po určité době založil chicagskou ´Americkou nacistickou stranu´ (A.N.P.) a ´Starou seržantskou základnu´ (Old Sarge PX), která později sloužila jako vojenský sklad. Během druhé poloviny 80. let byly vytvořeny plány na postavení ústředí (´Pevnost Rockwell´(Fort Rockwell)), nicméně nikdy se zcela nerealizovaly.

Strana se v průběhu své existence účastnila pouličních demonstrací, někdy ve spolupráci s chicagskou i detroitskou buňkou S.S.A.G. nebo s Arthurem Jonesem z ´Amerického prvního výboru´ (American First Committee). Jones se ke konci 80. let k A.N.P. přidružil jakožto zástupce velitele, tedy Burforda. V počátcích 90. let přiměly Jonese nepříjemné spory ohledně financí členství v A.N.P. ukončit. Okolnosti této události se moc nerozmazávaly a plná vinu pravděpodobně není ani na jedné straně. Jones – bývalý kandidát na post starosty Chicaga a veterán mnoha pouličních akčních setkání – se poté stal spoluzakladatelem probílé firmy zabývající se prodejem knih (jejíž jméno si autor nyní nemůže vybavit), která však neměla dlouhého trvání. Jeden čas zvažoval dokonce výrobu a prodej bust slavných rasistických postav historie. Poslední zprávy o Burfordovi jsou, že se byl nucen v důsledku chatrného zdraví stáhnout do ústraní. O Jonesovi bohužel nejsou (co se politiky týče) žádé dostupné zprávy.

Dalším z odpadlíků N.S.W.P.P. v počátcích 70. let byl Russel Veh z Kalifornie, který se v roce 1974 rozhodl uskutečnit něco, o co se žádný z NS aktivistů nikdy předtím nepokusil a nejspíš na něco takového ani nepomyslel: vytvořit otevřeně homosexuální nacistickou stranu. Asi netřeba dodávat, že reakce tradičních národních socialistů pokrývaly škálu pocitů od šoku a zděšení až po znechucení a že Vehova ´Národně socialistická liga´ (National Socialist League; N.S.L.) zůstávala, navzdory několika neoficiálním kontaktům s jinými stranami, v řadách podobně smýšlejících skupin (myšleno v kontextu přístupu k rasové otázce) zavrženíhodnou stranou. Buď jak buď, je třeba přiznat, že filmy jako ´Triumf vůle´ (Triumf Of the Will) mohou být dnes zakoupeny celé s anglickými titulky z valné části díky Vehově úsilí a kontaktům. Navíc autorovi jeden kalifornský kamarád podal svědectví o tom, že právě na pouliční demonstraci N.S.L., které byl bezprostředně přítomen, viděl nejprofesionálnější a nejlépe organizované nacistické aktivisty ve svém životě.

Do poloviny 80. let N.S.L. vpodstatě vyšuměla a Veh chytl druhou mízu se založením World Service, podniku, který se zabýval prodejem knih a videa. 8. srpna 1995 Veh zemřel po těžkém zápase se zápalem plic.

James Mason v roce 1976 odešel z N.S.W.P.P., přidal se k N.S.L.F. a brzy na to se stal sekretářem jak N.S.W.P.P., tak přidruženého N.S.M. V součinnosti se svými povinnostmi ve straně, vydával tento kamarád NS noviny ´Obklíčení´ (Siege), které měly oslovit především mladé akční jedince. V této době si Mason, k velkému zděšení některých svých ´konzervativnějších a opatrnějších´ kamarádů, začal dopisovat s Charlesem Mansonem, Lynette ´Squeaky´ Fromme a Sandrou Goode. Mason si vzal k srdci Mansonovu radu o marnosti politického boje ´levice vs. pravice´, zanechal ortodoxní ´politické´ aktivity a založil ´Všeobecný řád´ (Universal Order) – expertní tým založený na hitlerovsko-mansonovských myšlenkách. Insignie této skupiny (navržená samotným Mansonem) se lišila od znaků skupin jiných – skládala se z levotočivé svastiky umístěné na vahách spravedlnosti. V následujících letech napsal James Mason několik knih, v nichž srovnává biblickou teorii s doktrínami vyjádřenými v Mein Kampfu.

Další národní socialista a Mansonův přítel, Perry ´Red´ Wharthon, byl odsouzen za zastřelení 17-ti letého domnělého policejního udavače. Jak se dalo předpokládat, policie ihned po zatčení uvedla, že Wharthon a jeho stoupenci snovali plány na vyhození do povětří minimálně jednoho policejního ředitelství, nádrže a několika dalších údajných ´cílů´. Ať již pro tato tvrzení existovaly důkazy či nikoli, Perry bezpochyby bojoval za rasu a národ, jak nejlépe dovedl. Ve vězení se Wharthon stal ministrem Křesťanské identity a své názory prezentuje otevřeně dodnes.

Od roku 1970 minimálně do počátku 80. let šířila ´Strana sjednocených bílých lidí´ (United White People´s Party) (pod vedením Caseyho Kalemby), v souladu s N.S.M, poselství národního socialismu a bílé jednoty lidem v Ohiu skrze svou osvětovou základnu a knihkupectví. Na přední straně přinejmenším jedné z budov byla nakreslena řada znaků, které se dají vykládat jako ´Symbol mojí země, mé víry, mojí rasy´. Konkrétně americká vlajka, kříž a svastika. Strana také zajišťovala literaturu pro ostatní organizace a spolu s N.S.M., N.S.P.A. a detroitskou pobočkou S.S.A.G. se podílela na organizování setkávání a shromáždění.

Tento autor se s Kalembou setkal jen jednou (na farmě zesnulého reverenda Roberta E. Milese v roce 1991) a od té doby o něm neslyšel.

Clifford Herrington, který byl původně členem cincinnatiské větve N.S.W.P.P., se kolem roku 1975 přestěhoval do Oklahomy,aby zde založil přidruženou organizaci ´Lokální skupina Rockwell´ (Local Group Rockwell). Angažování se tohoto kamaráda v N.S.M. trvalo do roku 1994. V posledních letech jeho aktivita poněkud polevila.

V jednom z poněkud méně běžných případů, které se týkají amerických národních socialistů, otrávil Raymond Leo Schultz žida kyanidem (jak přesně tato akce proběhla známo není) a poté stejným způsobem zabil i sám sebe. Podle policejních záznamů byl kamarád Schultz aktivní po boku komandera Rockwella minimálně od roku 1962.

Výsledná bilance (1 kamarád na 1 nepřítele) řadí tuto jednočlennou ´Einsatzgruppe´ mezi ty slabší, ačkoli si musíme znovu připomenout, že každý, kdo je pro svůj lid ochoten zemřít, je větší charakter (jakkoli špatný může být výsledek jeho počinu)  než 99% celé populace.

S výjimkou N.S.D.A.P.-A.O. drží rekord v množství distribuované literatury mezi NS skupinami (a ostatně mezi jakýmikoli  skupinami bílého nacionalismu) s největší pravděpodobností ´Národně socialistická bílá americká strana´ (National Socialist White American Party) z kalifornského Pacific Palisades. 

Odpověď na žádost o zaslání literatury zahrnovala velkou obálku s desítkami samolepek o rozměru (přibližně) 7,6 x 3,8 cm s nápisy jako „Rudolf Hess: Hrdina bílé rasy!“ a „Stop černému zločinu!“

Všeobecně se má za to, že jediným členem N.S.W.A.P. byl chlápek jménem ´Jim´. Tento kamarád buď hnutí zcela opustil nebo změnil taktiku, každopádně není známo, že by si s ním od počátku 90. let někdo dopisoval. Nicméně samolepky svůj účel splnily – tisíce lidí našeho národa byly jejich malým, avšak nezanedbatelným prostřednictvím seznámeny s národním socialismem.

Zesnulý Johny Sharbnow z Tayloru v Michiganu (zakladatel ´Národní anglo-saxonské strany´ (National Anglo-Saxon Party) a samozvaný ´národní socialista´) představuje jednu z těch osobností hnutí, o kterých by bylo možná lepší nemluvit. Nicméně kritériem pro tento článek je pravdivost, takže krátká zmínka je na místě (ať už by důvodem mělo být pouhé poukázání na druh lidí, kterým je lépe se vyhnout).

Sharbnowy „aktivity“ zahrnovaly návštěvy u tohoto autora (a dalších z té oblasti), užívání okatého, stereotypního ´přízvuku´ (z oblasti jižního a východního pobřeží), zatímco prohlašoval, že je jiného původu, dále vyhrožování smyšlenými soudními procesy proti ostatním kamarádům a fanatické horování o bombách.

Do poloviny 90. let se Sharbnow přestěhoval do Idaho, kde se připojil k církvi pastora Butlera a kde byl také v prosinci 1993 zastřelen dvěma hostujícími stoupenci Árijských národů. Coby důvod uvedli, že „nezavřel hubu“; a i když toto rozhodně nemůže být považováno za důvodné ospravedlnění vraždy, tento autor sympatizuje s každým, kdo byl kdy nucen čelit setkání s touto příšernou existencí.

Sharbnowova bývalá manželka se po rozvodu snažila nějakou dobu s N.A.S.P. pokračovat, přestože není známo, že by organizace měla nějaké další členy a dnes o ní žádné informace nejsou. Vůči bývalé paní Sharbnowé nepociťuje tento autor ani nikdo jiný z okolí žádnou zášť.

´Nový národní socialista´ (The New-National Socialist) zněl název černobílé xeroxované publikace rozumného obsahu, vydávané v Melrose (Florida). Tento autor už ve své sbírce žádné výtisky nemá, ale během pozdních 80. a raných 90. let mu byly všechny exempláře zasílány výměnou za výtisky buletinu ´Na Stráž!´. Vydavatel, německý rodák Hank, tiskl články jak o současném, tak o historickém významu národního socialismu. Jeho názory na křesťanství vycházely veskrze ze zesnulého zakladatele <Stvořitelovy církve> (Church of the Creator), Bena Klassena. Někdy v počátku 90. let zavolal Hank autorovi tohoto článku a sdělil mu, že se z jeho (Hankovy) ženy Glorie stala prostitutka, která na rasu nehledí a že má fotografie, které to dokazují. Také slíbil, že kopie fotografií pošle jako důkaz její rasové zrady. Protože 1. Hank už pak nikdy tohoto autora ani nikoho jemu známého nekontaktoval, 2. fotky nikdy nepřišly a 3. Glorie obvinění popřela (ještě předtím, než se stáhla z politické scény), můžeme předpokládat, že vznesená obvinění proti ní byla falešná.

V době okolo rubyridgeského incidentu okolo Randyho Weavera (na podzim 1992) se zformovala v Oregonu skupina pod názvem ´Národně socialistická fronta´ (National Socialist Front). Třebaže byl politický ´život´ této skupiny extrémně krátký, podařilo se jim v jednorázově vydaném mini-magazínu neskutečně detailně popsat tragédii, která rodinu Weaverových postihla.

27. května 1987 byl ve svém salonu v San Franciscu zatřelen kosmetik Frank Ringi neznámým útočníkem, který z místa činu uprchl. Ringiho partner byl taktéž postřelen, ale přežil. Jak že tohle souvisí s americkým národním socialismem? Čtěte dál..

32-letý umělec a historik ze San Francisca, Jonathan Haynes, si nechal zaslat seznam adres bílých nacionálních skupin z celého světa (což mu zprostředkoval zesnulý bílý hrdina ukrajinského původu Joseph Dilys) a následně rozeslal profesionálně zpracovanou brožuru ´Hákový kříž: Kaleidoskopická vize Třetí říše.´ (Hakenkreuz: A Kaleidoscopic Vision of the Third Reich). Součástí brožury byla umělecká koláž kombinující hitlerovskou a nacistickou symboliku s akty a náboženskými symboly. To bylo v roce 1991. Haynes si s tímto autorem vyměnil pár dopisů ohledně ´bílé věci´ a potom nejspíše zmizel z politické scény.

A teď až k 7. srpnu 1993: Známý chicagský plastický chirurg Martin Sullivan byl zastřelen ve své kanceláři neznámým střelcem, který se vydával za pacienta. Útok působí zcela náhodně a nenávazně, stejně jako v Ringiho případě. Sullivanův vrah měl odjet z místa činu Volkswagenem (ne, to nemá žádnou souvislost s NS, milý kamarádi…). Policie zastavila asi tucet řidičů aut této značky v té oblasti, až konečně zadržela 34-letého šoféra vínového Volkswagenu. Byl jím Jonathan Haynes.

U výslechu se Haynes přiznal k vraždě Ringiho i Sullivana a uvedl následující vysvětlení: „Odmítám falešnou árijskou vizáž. Odmítám odbarvené blond vlasy, nepůvodní modré oči a falešné obličejové rysy, které jsou výsledkem plastické operace.“

Haynes byl v květnu 1994 odsouzen za Sullivanovu vraždu k smrti. V době vzniku tohoto spisu je ještě stále mezi živými.

Jednou malou, ale horlivou skupinou národních socialistů ze Severní Karolíny byla ´NS Spřízněnost´ (NS Kindred). Jejich duchovní vůdce, Josef (zvaný ´Jost´) Turner, vydal přes dvacet pojednání, všechna zaměřená na vyzdvihnutí lidové stránky (coby protiklad ke konfrontačně-agitačním aspektům) národního socialismu. Zatímco křesťanství prohlásil Jost za „nepřátelské onemocnění ducha“, k pohanské víře se plně klonil. Skupina někdy užívala symbol svastiky a portréty Vůdce, ale jinak rezolutně zavrhovala veřejná shromáždění a rasově laděná přízviska coby kontraproduktivní. Jost prodělal těžký infarkt, v jehož důsledku 8. října 1996 zemřel v areálu NSK. Skupina po této události zmizela z doslechu, takže buď přijala plně undergroundový charakter nebo svou činnost ukončila. Tento autor většinu spisů NSK vlastní a dodnes z nich čerpá.

´Národně sociální skinheadi´ (National Socialist Skinheads) tvořili v Minnesotě, na Floridě a v Texasu dnes již zapomenutou skupinu kamarádů, která neměla dlouhého trvání. Skupina se objevila kolem počátku 90. let a ještě předtím než upadla do zapomnění, poslala tomuto autorovi asi dva dopisy (v nichž se, mimo jiné, nacházela embosovaná navštívenka s názvem organizace, adresou a totenkopfem).

Donald Leroy Evans byl považován za ´pouhého´ vraha, dokud se v roce 1991 šokované policii nedoznal z několikanásobných rasově motivovaných vražd. Evans uvedl, že zabil (bez náznaku výčitek svědomí) 10-ti letou asijskou dívku, černou šlapku na Floridě a dalších až 60 lidí z 21 různých států po celé zemi. Dnes se má za to, že tyto údaje byly schválně přehnané, aby se systém nějakou dobu zbytečně pachtil od čerta k ďáblu (trik, který byl až překvapivě úspěšný). Buď jak buď, Evans byl obviněn z dvojnásobné vraždy a (paradoxně) odsouzen k doživotí a trestu smrti. Uvězněn byl po různu v Broward County (Florida) a ve vězení s maximální ostrahou ve Florence v Koloradu (zde pobýval i Timothy McVeigh, jedná se o zařízení pro mimořádně nebezpečné vězně). Donal Evans předváděl za mřížemi národně sociální ´show´ skoro stejně, jako to dělával velitel Rockwell (a později i mnozí další) na ulici: Chodil po vězení s vlastnoručně vyrobeným tričkem ozdobeným svastikou, podal k soudu několik žádostí (ve finále neúspěšných) o povolení nosit unifromu Klanu a oficiálně si změnit jméno na ´Hi Hiler´ nebo př sporu o kafe napadnul policejního poručíka (fízl skončil se zlomeným nosem a Evans byl obviněn z pokusu o vraždu).

Tento autor a Don si dopisovali od roku 1994 až do Evansovi smrti, kterou v roce 1999 zapříčinil černý vězeň. Don byl údajně bodnut do srdce, když se vracel ze sprchy a na místě zemřel.

Floridský člen Árijských národů, Dave Shay, pomáhal Evansovi zavést ´Hitlerovu Horkou linku´ (Hitler Hotline), kterou pak spravoval, dokud sám nezemřel (ještě před Evansovou smrtí) při automobilovém neštěstí.

Organizace, již se Evans pokusil založit zpoza vězeňských zdí (´Národní pohotovost´ (The National Alert)) se nikdy neuchytila, protože nebyl nikdo, kdo by ji zvenčí podpořil. Když tento autor uveřejnil v buletinu ´Na Stráž!´ apel, v němž doslova prosil čtenáře, aby Donalda Evanse kontaktovali, ozvali se jen čtenáři dva (z celkového počtu asi sta): postarší muž (slepý) a Stephanie, náctiletá dívka z New Jersey (která zemřela při autonehodě 25. října 1995). Hanba zbývajícím (cca) 98 ZBABĚLCŮM, kteří se tomuto bojovníkovi za náš národ neozvali!

Tento autor bude na Dona Evanse alias Hi Hitlera vždy vzpomínat jako na bílého bojovníka silné vůle, stejně jako na dobrého přítele.

Dlouholetý michiganský aktivista, Rocky Suhayda, hostuje v průběhu vzniku tohoto článku, internetové stránky a telefonní linku Americké nacistické strany. Suhaydovým současným aktivitám předcházela spolupráce s ´Evropsko-americkou vzdělávací asociací´ (European American Educational Association). Ještě předtím vedl (spolu s reverendem Kenem Olsenem) michigenskou pobočku ´Stvořitelovy církve´ (která byla součástí michiganské ´Koalice bílé jednoty´(White Unity Coalition)) a spolupracoval s W.A.R. Toma Metzgera a ´Národní aliancí´(National Alliance) Williama Pierce. V počátcích 80. let kooperoval Suhayda s detroitskou základnou S.S.A.G. Roztržka ohledně zmizelého majetku Zásahové skupiny tuto spolupráci hořce ukončila. 

(2) V prosinci 2000 uspořádal Ku Klux Klan velice úspěšný pochod předměstím Skokie (kdy policie údajně zatkla 10 proti-demonstrantů),. Ačkoli publicita, které se našim bratrům a sestrám v rouchách dostalo, se s tou, jakou obdržela ´Národně socialistická strana Ameriky´ před 23 lety nedá vůbec srovnávat. 

(3) Tento autor může, jakožto osobní účastník shromáždění v roce 1998, dosvědčit, že S.S.A.G. musí často pracovat za násilí a zmatku. Komouši rozmlátili okna federální budovy za minimálně 30 000 dolarů, jak po nás házeli kamení, lahve a kusy asfaltu, kterými se často netrefili. Újmy na straně nacistických kamarádů byly poměrně zanedbatelné a jeden spolupracovník P.L.P. byl zraněn do krve členem S.S.A.G. a následně zatčen fízly, když se na nás pokusil zaútočit.

STRUČNÁ HISTORIE POST-ROCKWELLOVSKÉHO NÁRODNÍHO SOCIALISMU ( John Steele ) I.

25. srpna 1967 byl v Airlingtonu (Virgina) zavražděn George Lincoln Rockwell, statečný vůdce Americké nacistické strany (American Nazi Party) od jejího založení v roce 1958. Přátelé i odpůrci se z většiny domnívali, že se strana ze dne na den rozpadne a zmizí v tratolišti dějin. Štěpení započalo, dle očekávání, téměř okamžitě.

Ačkoli žádný z následných organizátorů se Rockwellovi co do charismatu a organizačních schopností nevyrovnal (to bylo téměř nemožné), jejich sebeobětování, úspěch a heroismus nelze přehlížet. Dlouholetý aktivista a autor James Mason pracuje v současnosti na knize, která se zabývá historií strany v letech 1958-1967. Autor tohoto krátkého shrnutí doufá, že by mohlo posloužit jako určitý epilog. Stejně jako se lídři po roce 1967 nevyrovnali svému padlému vůdci, tento článek se nechce stavět na roveň práce pana Masona. Je to jen vzdání holdu jednoho amerického národního socialisty době, ve které byl také aktivní, byť jen velmi omezeným způsobem.

Vnímavý čtenář si povšimne, že populističtí a nezávislí aktivisté Klanu, Identity a Stvořitele v tomto článku očividně chybí. V žádném případě to nenamená, že vůdci a členové těchto frakcí jsou nebo byli ve své činnosti méně oddaní či upřímní. Řečeno bez obalu, autor nemá o těchto frakcích a jejich vůdcích dostatečnou znalost, která by byla na adekvátní přípravu článků o jejich historii k zapotřebí. Možná by se toho ovšem mohl ujmout někdo aktivně zapojený v některé z těchto organizací.

Velmi důležité je podotknout, že detaily starých nepřátelství a rozkolů jsou zde uvedeny se záměrem uznat, že k nim došlo. Tento článek nemá za cíl pošpinit kohokoli zde zmiňovaného. Jen to jen popis událostí tak, JAK SE UDÁLY a to podle autorovo nejlepšího svědomí. Čtenáři mají možnost zaujmout jakékoli pro ně vhodné stanovisko¨(a jistě tak i učiní).

Poslední věcí, na kterou by měl být čtenář upozorněn, je fakt, že i když všude, kde to bylo možné, jsou uváděna data, tento článek NESLEDUJE žádnou přesnou časovou linii. Důvodem je, že mnohé zde popisované aktivity a události se odehrávaly ve stejném časovém rámci (často během měsíců či týdnů). Zdrojové dokumenty jsou také velmi neúplné a vzpomínky (autora a jeho pár zdrojů) jsou již naneštěstí oslabeny časem. Hlavním kritériem je pravdivost, i když se předem omlouvám za jakoukoli nepřesnost vyplývající z lidského pochybení (nebo zapomenutí, chcete-li).

Autor by chtěl tímto poděkovat za pomoc, kterou mu poskytl James Mason v podobě dat a jiných specifik událostí ze 70. let 20. století.

Po velitelově vraždě se stal jeho následníkem a vůdcem ´Národně sociální strany bílých lidí´ (National Socialist White People’s Party) Matt Koehl (v roce 1967 změnil Rockwell těsně před svojí smrtí název American Nazi Party na N.S.W.P.P.). Po určitou dobu byla strana pod vedením nového velitele poměrně jednotná, přičemž až do začátku 70. let 20. století pokračovala v tradici otevřeně „nacistických“ demonstrací.

V roce 1973 se dostaly na program dne čistky a odchody. Mezi vyloučenými byl  kalifornský kapitán Joseph Tomassi, údajně pro převzetí peněz na narušení demokratické kampaně od republikánské strany (viz heslo N.S.L.F. níže). V roce 1983 došlo k uzavření airlingtonského ústředí, oficiální změně názvu na ´Nový řád´ (The New Order) a přesunutí činnosti do Milwaukee ve Wisconsinu. Mezi prominentními návštěvníky ústředí patřila například poválečná filozofka Savitri Devi a osobní pilot Adolfa Hitlera Hans Bauer. V tomto období působí skupina značně nezávisle na ostatních NS organizacích. V průběhu příštích pár let se rozdělí na několik podskupin, z nichž vzejdou ještě podskupiny další.

Allen Lee Vincent začal bojovat po boku velitele Rockwella v roce 1964. Téměř ihned po Rockwellově smrti se však od staré N.S.W.P.P. separoval a založil ´Národně sociální stranu bílých dělníků´ (National Socialist White Worker’s Party). Vincent se vyznačoval neuvěřitelnou odvahou tváří v tvář nepříteli a tak ho nebylo nezvyklé vídat, kterak sám, v uniformě s hnědou košilí, káže davům po celé Kalifornii poselství národního socialismu. Čtenáři, kteří by tohoto muže a jeho statečné bojovníky chtěli vidět v akci, mají možnost zapůjčit si video ´California Reich´, dokument o nacistickém hnutí na západě USA koncem 70. let 20. století. Vincent byl aktivní až do začátku 80. let, kdy se stáhl do ústraní. V roce 1997 se však opět aktivně zapojil coby hlavní poradce nově vytvořeného <Národně socialistického hnutí> (National Socialist Movement). Do rámce těchto aktivit spadá minimálně jedna dubnová demonstrace roku 1998, která vyústila v nepokoje. Tehdy 66-letý Vincent bojoval v první řadě proti stovkám amerických komunistů a Židů. Bohužel tento statečný bojovník našeho národa podlehl 11. července 1999 rakovině hrtanu. 

Měli bychom se zmínit i o tom, že ve West Palm Beach (Florida) existovala jeden čas skupina s názvem N.S.W.W.P., ovšem ta nebyla s Vincentem oficiáklně spjata.

Národně socialistické hnutí (N.S.M.) bylo v roce 1974 založeno cincinattiským (Ohio) obyvatelem, Robertem Brannenem. Přesné časové vymezení Brannenova členství v N.S.W.W.P. není známo, ale odhaduje se, že se k airlingtonské posádce přidal těsně po Rockwellově smrti. Jeho činnost pokrývá předválečné aktivity ve spolupráci s otcem Couglinem a působení ve frakci Klanu.

N.S.M. se nakonec stalo zastřešující organizací pro ´Národně socialistickou osvobozeneckou frontu´ (National Socialist Liberation Front), ´Národně socialistickou stranu Ameriky´ (National Socialist Party of America) a ´Bezpečnostní zásahovou skupinu´ (SS Action Group), i když koncem 70. let se mnoho členů těchto skupin od hierarchie N.S.M separovalo.N.S.M. bylo v polovině 90. let znovu obnoveno pod schopným vedením velitele Jeffa Schoepa (s požehnáním stárnoucího Brannena). V době, kdy vzniká tento článek má  vzkříšené N.S.M. jednotky v městech Minneapolis, Pennsylvanie, Tenessee, Lousiany, Ohia, Kansasu, New Yorku a Nebrasky. Úzce spolupracují i s ´Národně socialistickou irskou dělnickou stranou´ (National Socialist Irish Worker’s Party) a s NS kamarády z Anglie.

Nelze nechat bez povšimnutí, že N.S.M. je v současnosti jedinou národně socialistickou skupinou, která pořádá veřejné demonstrace v uniformách. Tento typ aktivity dává všem, příteli i nepříteli, bez ohledu na rizika jasně poznat, že boj v roce 1945 NESKONČIL.

14. února 1977 uskutečnil nacistický přívrženec Fred Cowan (vzpěrač obrovského vzrůstu a veterán U.S. Army) v New Rochelle (New York) pravděpodobně první národně socialistický ozbrojený útok se známými oběťmi po roce 1945.

Cowan vtrhl (v hnědé košili a černém baretu) do objektu stěhovací společnosti, ze které ho týden před tím propustili, a vystřelil na 2 černé pracovníky. Oba byli na místě mrtví. Další zaměstanec černé pleti se pokusil utéci, ale padl pod palbou Cowanovy zbraně. Jak Cowan postupoval dál do dílny, vystřelil na okno kavárny a zabil tak indického přistěhovalce. Do deseti minut od začátku útoku se na scéně objevil policejní důstojník a volal na střelce, aby se vzdal. Na to Cowan odpověděl střelbou (které policista podlehl). V následujících hodinách bylo v přestřelce s touto jednočlennou ´Einsatzgruppe´ zraněno několik dalších policistů.

Cowanův židovský šéf, hlavní terč jeho úderu, unikl bez ublížení na zdraví a Cowan byl v pozdějších hodinách nalezen mrtvý. Šlo zjevně o sebevraždu výstřelem do hlavy.I když ´cíle´ Cowanova útoku byli bezpochyby bezvýznamné a nestáli za ztrátu jeho života, duchu a odvaze, kterou v ten den ukázal, se dá jen těžko vyrovnat. N.S.M. po útoku vydalo bulletiny, ve kterých  jednak vyjádřilo smutek nad ztrátou tohoto 33letého muže a zároveň zdůrazňovalo jeho odvahu. V letním/podzimním vydání ´Na Stráž!´ On Guard z roku 1992 mu vzdal osobní hold i tento autor.

Zatímco Cowanův útok byl magazínem Time popsán jako jednočlenný Blitzkrieg, tažení 32letého národního socialisty z Ohia, Franka Spiaska, se táhlo celou druhou polovinou roku 1982 a obsáhlo přinejmenším zastřelení dvou černochů a jednoho zaměstnance liberální vysoké školy. Spisak byl 10. října 1983, po skočení soudního procesu, odsouzen k trestu smrti. Na konci své závěrečné řeči Spisak před všemi přítomnými v síni vyřkl hlasité a nesmiřitelné „Heil Hitler!“. Nacistické hnutí však přiváděl do rozpaků fakt, že byl transsexuálem: Popřít jeho oddanost a odhodlanost by se rovnalo zradě, na druhou stranu uznat to by signalizovalo „vyměklost“ vůči homosexuálům. Bohužel, všeobecná shoda vedla k ignorování Francis (jeho skutečné rodné jméno, které osobně preferoval) a umožnila tak systému, aby ho zhltl jen jako další číslo. Autor si se Spisakem v minulosti dopisoval a momentálně (po krátké korespondenční pauze) je s tímto odvážným bojovníkem opět v kontaktu.

Člen N.S.W.W.P. 70. let, Joe Paul Franklin, přešel v roce 1977 ze striktně „politické“ fáze do fáze ozbrojené revoluce. Jeho hlavní metoda spočívala v ostřelování (i když byl usvědčen minimálně z jednoho bombového útoku na synagogu v Chattanooze v Tennessee) a jeho cíle byly především rasově smíšené páry. Nikdo přesně neví, kolik lidí po dobu Franklinova ozbrojeného boje, který měl podobu sporadických výbuchů od roku 1977 do roku 1980, zahynulo. V roce 1997 přiznal Franklin v zářijovém rozhovoru pro časopis Gallery, že sám nezná přesný počet lidí, které zabil. Všeobecně se však odhaduje, že šlo o 13-20 osob.

Joseph se momentálně nachází ve vězení v Missouri, odsouzen k trestu smrti za vraždu Žida před synagogou v Richmond Heights (Missouri). Zajímavé je, že i když se Franklin nikdy nevzdal svých všeobecných rasistických názorů, za národního socialistu se již nepovažuje a Hitlera zavrhl coby „nástroj sionistických mudrců“.

Co se pouličních shromáždění týče, byla od 23. října 1970 do cca roku 1982 jednou z nejaktivnějších skupin chicagská ´Národně socialistická strana Ameriky´ (N.S.P.A.). Konkurovala jí jen N.S.W.W.P. Tato malá, avšak odhodlaná skupina bojovníků, zpočátku vedená Frankem Collinem, se v tomto období zúčastnila stovek demonstrací a minidemonstrací. Oblíbeným místem pro tyto akce byl Marquette Park (v té době na poměrně bílém předměstí Chicaga). Collin a N.S.P.A. měli v tomto regionu a jeho blízkém okolí značnou opěrnou základnu, postavenou na podpoře, kterou zde získal Rockwell při své návštěvě v roce 1966.

Byť všeobecná podpora místní komunity byla velmi silná., jejich ústředí (sklad Rockwell Hall, na němž běžně vlály vlajky a znaky) se v tomto období stalo minimálně dvakrát terčem bombového útoku.

Ovšem největší slávu si N.S.P.A. vydobyla svojí „Operací Skokie“. Soud po letech tahanic nakonec rozhodl, že strana může uskutečnit pochod židovským předměstím Skokie v nacistických uniformách a s transparenty s protižidovskými a probílými nápisy. I když N.S.P.A. tento pochod nikdy neuskutečnila tak, jak bylo naplánováno, rozhodnutí soudu (který ve finále zrušil všechny zákazy NS symbolů a sloganů) se stalo neocenitelným vítězstvím pro všechny americké neonacisty.

Ke konci 70. let nastaly v N.S.P.A. potíže, a to ve chvíli, kdy policie v Chicagu obdržela videokazety (od Collinových vlastních lidí), na kterých byl Frank zachycen při sexuálních hrátkách s mladistvými chlapci ve věku 10-14 let. Na základě toho strávil Collin 7 let ve vězení a před několika lety svou NS minulost údajně zavrhl (není divu, protože nakonec vyšlo najevo, že ve skutečnosti se jmenoval Frank Cohen, měl židovský původ a často vystupoval pod jménem Frank Joseph – pozn. překl.)

3. listopadu 1979 uspořádala ´Komunistická dělnická strana´ (Communist Worker´s Party), spolu s pozvanými hosty (Severní Karolína), v Greensboro shromáždění pod názvem „Smrt Klanu“. Představte si, jaké muselo být jejich překvapení, když se na scéně objevili po boku NS bojovníků i bojovníci Klanu, připraveni k střetnutí! Nepřátelé začali házet lahve a cihly, načež následovala střelba. Na to zareagovalo několik bílých nacionalistů vytažením vlastních zbraní z kufrů aut a palbu opětovali. Po přestřelce zůstalo 5 mrtvých členů C.W.P. a 14 našich bílých lidí (11 z Klanu a 3 z N.S.P.A.) bylo zadrženo a obviněno z několika trestných činů včetně vraždy. Ačkoli naši lidé vydali u soudu poměrně vysoké částky za obhajobu (oponující strana pozůstalých nakonec vyhrála proces proti městu Greensboro, které zažalovala za „zanedbání povinnosti“), nikdo z NS nebo Klanu nebyl zavřen.

Mimochodem, zajímavé je, že John Hinckley (ten, který se pokusil zavraždit v roce 1981 prezidenta Ronalda Reagana) byl kdysi také řádným členem N.S.P.A. Ovšem ještě před pokusem o Reaganovu vraždu byl vyloučen pro nestálost.

Novým vůdcem strany se stal Herold Convington. Organizace však přestala fakticky existovat ještě před rokem 1982. Convington poté zakládal (s kolísavými úspěchy) instituce jako ´Spolkový národní kongres´ (Confederate National Congress), Dixie Press a dokonce vylepšenou verzi N.S.W.P.P. (zcela oproštěnou od Koehlova vlivu). Organizace sídlily postupně v Severní Karolíně, Jižní Karolíně, Texasu a Seattlu. V té době bylo Covingtonovým prvotním zájmem pomoci zajistit domovinu pro naše lidi v severozápadních státech – Idaho, Washingtonu a Oregonu (myšlenka původně propagovaná Robertem Milesem z Michiganu a pastorem Richardem G. Hitlerem z Idaho, zakladateli Aryan Nations/Církve Ježíše Krisa). Přestože některým národním socialistům a rasistům obecně se ta myšlenka zdá místy poněkud přehnaná, Covington sám měl vždy autorovo sympatie coby upřímně smýšlející muž.

Gerhard Lauck (vydavatel ´Nového řádu´ (New Order), novin N.S.P.A. – pozor, nezaměňovat s pozdější Koehlovou organizací téhož jména!), opustil v počátcích osmdesátých let skomírající N.S.P.A. a založil ´Národně socialistickou německou dělnickou stranu – zahraniční organizaci´ (National Sozialistische Deutsche Arbiter Partei – Auslands Organisation). Lauck, vlastník největší světové sbírky knih, vlajek a nahrávek s národně socialistickou tematikou, vydával za posledních deset let noviny v neuvěřitelných dvanácti jazycích a založil internetovou stránku, která nabízí ke stažení nacistický materiál v mnoha řečech. Běh organizace nezpomalil překvapivě ani Lauckův čtyřletý pobyt ve vězení (Lauck byl zadržen dánskými úřady a vydán německé policii kvůli zasílání NS materiálu do Německa) – Lauckovu každodenní agendu převzal Michael Storm. N.S.D.A.P.-A.O. se nyní těší ohromné podpoře. 

George Rockwell – americký nacista

                                                                      

Jeden z nejskandálnějších politiků z okraje politického spektra byl zastřelen v roce 1967; ale až o 32 let později byl život George Lincolna Rockwella, zakladatele Americké nacistické strany, shrnut ve dvou obsáhlých biografiích v „mainstreamovém“ tisku. Obě vyšly v roce 1999.

Ačkoliv George Lincoln Rockwell sám vydal dvě knihy, Tentokrát svět (This Time the World) a Bílá síla (White Power) (kromě řady dalších materiálů, připravených tímto plodným spisovatelem, řečníkem a grafikem), obsahující mnoho biografického materiálu a náhledů do Rockwellova myšlení – včetně popisu sil a událostí, které ho přivedly k veřejnému politickému vystupování a kampani – tyto dvě nové knihy (ačkoliv jsou zaměřeny proti Rickwellovi) představují významný příspěvek do americké politické biografie a měly přijít už dávno.

Americký Führer (American Führer) od Fredericka J. Simonelliho (vydala University of Illinois Press) a Nenávist (Hate) od Williama H. Schmalze (vydal Brasseys) – obě s podtitulkem „George Lincoln Rockwell a Americká nacistická strana“ – jsou obsáhlé knihy a ačkoliv se obě zabývají týmž tématem, každá z nich obsahuje různé materiály, které doplňují tu druhou.

Schmalzova kniha je podstatně obsáhlejší (388 stran) než Simonelliho o 206 stranách a zabývá se detailnějším popisem Rockwellova osobního života. Obě knihy popisují Rockwellův často bouřlivý vztah k ostatním postavám americké „pravice“ všeobecně i k postavám takzvaného „neonacistického“ hnutí a poskytují zajímavý náhled na Rockwellovu osobnost, stejně jako na jeho kolegy. Krom toho obě knihy zkoumají reakci na Rockwellovu snahu rozšířit svůj vliv, jež přišla od amerických médií, složek dohlížejících nad dodržováním zákona a organizovaného židovského establishmentu.

Ti, kteří Rockwella podporují i ti, kteří mu oponují, najdou v těchto knihách spoustu fascinujícího čtení, vycházejícího z mnoha různorodých již dříve vydaných materiálů, dlouho utajovaných dokumentů FBI (asi 12 000 stran) a z osobních rozhovorů s jeho přáteli i nepřáteli.

Ačkoliv Americká nacistická strana založená Rockwellem nikdy nedosáhla jakéhokoliv volebního úspěchu, oba spisovatelé živě líčí Rockwellův trvalý vliv na americká rasistická a nacionalistická hnutí. Ve skutečnosti se mnoho dnešních předních postav těchto hnutí stalo politicky aktivními pod Rockwellovým vedením.

Po celá léta panovaly pověsti o tom, že Rockwell byl „nasazený“, tajně pracující (případně financovaný) pro židovskou Ligu proti pomluvám (ADL) nebo FBI. Existuje mnoho Rockwellových kolegů a jiných lidí, kteří do dnešního dne tvrdí, že byl vědomým agentem těchto sil. Autoři se těmito pověstmi zaobírali, ale (což asi nepřekvapuje) neodvažují se tvrdit, že Rockwell byl čímkoliv jiným než domácím „americkým nacistou“ vedeným vlastní filozofií a usilujícím o politický vliv.

Nicméně pokud vůbec kdy existoval nějaký věrohodný dokumentární důkaz o tom, že Rockwell byl například agentem FBI nebo ADL, je vysoce nepravděpodobné, že by existoval ještě dnes. Je skoro jisté, že FBI a ADL by si daly velký pozor na to, aby se takovéto písemné důkazy nedostaly ven.

Je zajímavé, že ačkoliv Schmalz udělal rozhovor s jedním z nejbližších Rockwellových důvěrníků a ranných učitelů, DeWest Hookerem – před Hookerovou smrtí 22. září 1999 ve věku 81 let – tak kupodivu vůbec nezmínil Hookerovo dlouhodobé a otevřené tvrzení, že Rockwella skutečně financovala ADL. Ti, kteří Hookera znali, si jsou jisti, že první, co by Schmalzovi sdělil, by byly jeho vědomosti o Rockwellových skrytých vazbách na ADL.

Během let následujících po Rockwellově smrti Hooker prohlašoval, že koncem 50. let poprvé dostal (Hooker) „nabídku“ od ADL, podle níž mu měla být za vytvoření nového „nacistického“ hnutí v Americe, používajícího pobuřující svastiku německého nacionálně socialistického hnutí, slíbena publicita a finance.

Hooker říkal, že tuto nabídku ADL odmítnul a přijal ji až jeho přítel Rockwell. Podle Hookera to Rockwell viděl jako dočasné opatření nutné k pozvednutí své Americké nacistické strany a po získání postavení v americké politické aréně by se s ADL rozešel.

Podle Hookera je obzvláště zajímavé to, že ADL vždy neústupně trvala na tom, aby toto nové hnutí používalo svastiku. Do té doby se toho žádné poválečné americké „rasistické“ nebo „nacionalistické“ hnutí neodvážilo a podle Hookera ADL cítila, že oživení svastiky jako součásti nové „nacistické“ politické strany by bylo prospěšné pro její vlastní snahy o získání kapitálu na „boj proti americkým nacistům“.

Hooker považoval Rockwella za svého nejbližšího přítele a naopak Rockwell mu ve věnování své knihy Tentokrát svět vzdal poctu jako člověku, „který mě jako první učil poznávat prohnané a odporné způsoby nepřítele“. Je tedy krajně nepravděpodobné, že by Hooker měl nějaký skrytý motiv vytvářet o Rockwellovi a nacistech lživý příběh. A Simonelli poznamenává, že Rockwell sám řekl, že to byl právě Hooker, kdo ho ve skutečnosti inspiroval k vystupování jako plnohodnotný „nacista“ – se svastikou a vším ostatním – poté, kdy ho přestalo bavit nepřesvědčivě a neproduktivně vystupovat jako typický americký konzervativec nebo nacionalista.

Když byl Rockwell 25. srpna 1967 zastřelen v Arlingtonu ve Virginii svým mladým kolegou Johnem Patlerem, bylo mu teprve 49 let. Oba autoři však upozorňují, že stále existují pochybnosti, zda Patler jednal jako „osamocený vrah“ a zda byl skutečným střelcem. 

The Barnes Review březen/duben 2002….. www.barnesreview.org                                            

Liberálny komplex viny

Volanie do zbrane

Robert Jay Mathews

Táto reč bola prednesená pred generálnou konferenciou National Alliance v Arlingtone, štát Virginia, v nedeľu, 4. septembra 1983. O čosi viac ako rok, 8. decembra 1984, bol Robert Jay Mathews upálený policajnou jednotkou na Whidbey Island, štát Washington.Vďaka Dave Cooperovi za uverejnenie prepisu tohto prejavu na diskusnom fóre Stormfront. 

Moji bratia, moje sestry. Z hmlou zahalených lesnatých údolí  a hôr tichomorského Severozápadu vám prinášam posolstvo solidarity, volanie do akcie a POŽIADAVKU  vernosti našej službe ako členovia predvoja árijskej obnovy  a úplného árijského víťazstva.

Na Severozápade sa objavujú známky prebúdzania sa, a to medzi farmármi a rančermi – v triede nášho ľudu, ktorí sú obzvlášť tvrdo zasahovaní ohavnými lživými Židmi a ich parazitickým úžerníckym systémom. Od zrodu tohto národa až doteraz bol farmár symbolom árijskej pracovnej etiky a živým  monumentom mužnosti.

Kedykoľvek premýšľam nad Prvou americkou revolúciou, často si spomínam na podnetnú báseň o Concorde a Lexingtone: 

By the rude bridge that arched the flood,Their flag to April’s breeze unfurled,Here the embattled farmers stood,

And fired the shot heard round the world.

Bohužiaľ, priatelia, táto báseň oslavuje bratovražedný konflikt. Ako len snívam o novej básni, básni pre dnešný deň: 

Out of the valleys, out of the fields, poured the Aryan yeoman hoard,Their flag to April’s breeze unfurled,Thence the Aryan farmer came,

And removed the Jew forever, forever from this world.

[Potlesk obecenstva] 

Nezabudnime však, že levantínska háveď si je veľmi dobre vedomá nebezpečenstiev, ktoré pre nich predstavujú prebudení a rozhnevaní farmári. Obrábači pôdy boli pre Židov istým tajomstvom. Mestá kazia. Mestá kazia, zatiaľčo pôda, údolie, pole, farma – tie revitalizujú a znovunapĺňajú oslabenú a vyčerpanú myseľ a telo. Ako sa len malomeštiacky vykrúcajúci sa Žid bojí a podozrieva árijského farmára. Aký to kontrast! Aký to kontrast v mysli a tele medzi nimi!

Myslím, že hlboko v hrudi nášho árijského farmárstva ukrýva sa dlhodobo spiace semä, semä rasového prebudenia, semä obnovy, semä hnevu a semä vôle konať. MUSÍME zradikalizovať americké farmárstvo! Musíme čo najviac z nich priviesť do nášho predvoja k víťazstvu!

Úloha to nebude ľahká. Taniere satelitných televíznych prijímačov sa medzi obrábačmi pôdy objavujú ako jedovaté huby. Elektronický Žid sa sa plazí do obývačiek i tých najodľahlejších fárm a rančov. Všade sú rasu ničiace chrámy. Spojení so Židmi v ich úsilí neutralizovať árijského farmára je neustále prítomný miestny vidiecky pastor či duchovný. Moja osobná skúsenosť ukázala, že jediná organizovaná opozícia, s ktorou sa stretneme pri organizovaní vo farmárskej či rančerskej komunite, pochádza od nejakého miestneho pastora.

Avšak smrtiace zovretie cirkvi nad vidieckou Amerikou rýchlo poľavuje. Toto smrtiace zovretie rýchlo poľavuje, pretože priemerný americký farmár a rančer sa nachádza v extrémnych finančných ťažkostiach. Keď človek čelí strate svojej farmy po starom otcovi, svojho živobytia, svojho celého života, hlavne kvôli židovskému úžerníckemu systému, nachádza len málo útechy v teologickom náklade od Žida.

Obzvlášť ma podnecuje úspech texanského vodcu Klanu Louisa Beama v organizovaní medzi farmármi a nezávislými vodičmi kamiónov. Ukázal nám spôsob, teraz ho musíme využiť pre Alianciu. Potenciál tu existuje.

Zo svojej základne v severnom Idahu vytvoril organizáciu s názvom NOFIT, National Organization of Farmers and Independent Truckers (Národná organizácia farmárov a nezávislých vodičov kamiónov – pozn. prekl.). Their slogan is, “Don’t throw a fit – throw a bureaucrat.” (Nerob scény, zbav sa úradníka – voľný preklad) [Smiech]

Beam v spolupráci s farmármi a kamionistami zo severozápadu behom pár mesiacov získal a zradikalizoval tisíce týchto našich príbuzných.

Nedávno som rozprával s mladou dámou, ktorá pracuje ako čašníčka vo veľkom obchode pre kamionistov v Rock Springs vo Wyomingu. Vždy, keď NOFIT vydá nový newsletter, pošlú jej 500 výtlačkov. Hovorila, že všetky behom pár dní rozdá, mnohí kamionisti sa pridávajú okamžite, alebo si newsletter predplácajú.Režim vo Washingtone, D.C. má s radikalizáciou amerického farmára veľké problémy. Našťastie, miesto implementácie programu, ktorý by skutočne farmárovi pomohol, odpovedajú ohromnými ukážkami sily a represií. Tým lepšie.

Šesťdesiat míľ južne od Spokane, (štát) Washington, popri hranici s Idahom, sa nachádza farmárska oblasť, ktorú označujeme ako Palouse. Je to jedna z najbohatších farmárskych oblastí na svete. Na mnohých miestach v Palouse siaha ornica až do hĺbky neuveriteľných  18 stôp. Spolu s vynikajúcou pôdou má Palouse veľmi priaznivé podnebie. I napriek tomu, priatelia, sú mnohým farmárom konfiškované farmy. Stretol som sa a rozprával s jedným z týchto nešťastných farmárov, naším bratom menom Ray Smith. Pán Smith je mohutný, červenolíci muž, ktorí sa označuje ako: „Kovboj od Hadej rieky a čertovsky na to hrdý!“

Jeho otec obrábal pôdu, na ktorej žije a pán Smith ešte nedávno plánoval odísť do dôchodku a prenechať farmu svojmu synovi. Sny pána Smitha boli rozbité a čelí strate svojich viac ako dvetisíc akrov, svojho domova a budúceho živobytia svojho syna.

Pán Smith – vo svoj prospech – sa sústredene pozrel na svoj problém a ako sa dostal do tak poľutovaniahodného stavu. Bratia, čo povedal pán Smith, keď prišiel na koreň svojho problému? Pán Smith riekol: „ŽID! ŽID! ŽID!“ Pán Smith nielenže povedal „ŽID!“, on kričal: „ŽID!“. Jeho susedia začali kričať: „ŽID!“

A ako reagoval systém? Poslal lietadlo, helikoptéru, buldozér, tímy SWAT z celého štátu Washington a šesťdesiat armádnych ťažkoodencov, aby farmu pán Smitha skonfiškoval.

Je zbytočne uvádzať, že pán Smith je teraz členom NOFIT, rovnako ako jeho susedia. Pán  Smith taktiež cestuje po štátoch Washington, Oregon a Idaho, rozprávajúc o Židoch a rozdávajúc výtlačky Sionských protokolov. Tohto človeka potrebujeme v Aliancii.

Radikalizácia amerického farmárskeho hnutia sa taktiež deje v oboch Dakotách a v Colorade. Minulý týždeň som dlho rozprával s rasovým aktivistom z Colorada, ktorý má značné osobné skúsenosti s farmármi z Colorada. Pred niekoľkými rokmi tento gentleman distribuoval veľké množstvá literatúry medzi farmármi a rančermi v oblasti pri Fort Collins, (štát) Colorado. Jeho úsilie prinieslo ovocie, pretože nedlho po jeho počiatočnej distribúcii literatúry bol svedkom zrodu anti-židovskej, pro-bielej Farmer’s Liberation Army (Farmárska oslobodzovacia armáda – pozn. prekl.). Federáli pri tejto skupine panikária. Ten istý gentleman mi taktiež venoval výtlačky Primrose a Cattlemen’s Gazette, ktoré sa vydávajú vo Fort Lupton, (štát) Colorado. Sú to EXCELENTNÉ malé noviny s pozoruhodnou cirkuláciou, ktoré sú venované potrebám a záujmom farmára a rančera.

Čo je na týchto novinách zaujímavé, je to, že v tomto čísle sa nachádza vynikajúci článoček o sionských Protokoloch. V tomto výtlačku je celostranový inzerát značne anti-židovskej, pro-bielej organizácie. Židia sa značne postavili proti tomuto odvážnemu malému plátku ako sliepky na červíka, a zdá sa, že nakoniec to zabalí, ale semeno bolo zasiate.

Tak, priatelia, stručne som vás informoval o potenciáli pre naše hnutie, ktorý leží vo farmárskych komunitách v tomto národe. Musíme – je to naša povinnosť – sa chopiť výhody stále zväčšujúcej sa radikalizácie amerického farmára. Osud každého bieleho posledného bieleho muža, ženy a dieťaťa na tejto planéte spočíva priamo na pleciach nás v tejto miestnosti.

Zo všetkých bielych rasovo orientovaných organizácií v tomto národe, Aliancia, a jedine Aliancia má potenciál doviesť nás k víťazstvu. V Aliancii spočíva spása pre celú našu rasu – nemôžeme zlyhať. Preto nielen kážme, ale i žime rasovou ekonomikou. V Metaline Falls nielen jeme, dýchame a spíme, ale rastieme spoločne ako jedna myseľ a jedno telo.

Prelomili sme okovy židovského myslenia. V Metaline Falls nepoznáme význam slova „môj/moje“, je to „naše“ – naša rasa, celok nášho ľudu. Desať sŕdc, jeden úder. Sto sŕdc, jeden úder. Desaťtisíc sŕdc, jeden úder. Rodíme sa, aby sme bojovali a umierali a pokračovali v existencii – existencii nášho ľudu. Vpred pôjdeme, vpred ku hviezdam, vysoko nad bahno, nad žlto-čierno-hnedé bahno.Tak, priatelia, povinnosť volá. Budúcnosť je dnes. Ak odteraz za mesiac sa plne nezačnete venovať Aliancii a z tohto vyplývajúcich povinností, potom ste vskutku nielenže zradili svoju rasu, zradili ste sami seba.

Tak povstaňte ako muži! A zažeňte nepriateľa do mora. Povstaňte ako muži, a prisahajte posvätnú prísahu nad zelenými pastvinami našich predkov, že opäť získate to, čo naši naši praotcovia objavovali, skúmali, dobývali, osadzovali, budovali a za čo zomierali. Povstaňte ako muži, a získajte späť našu pôdu.

Bratia, povstaňte!

Pozrite sa k hviezdam a prehláste náš osud.V Metaline Falls máme porekadlo: „Porážka nikdy. Víťazstvo naveky!“

Ďakujem vám. 

[Aplauz obecenstva]

Posledná vôľa Boba Mathewsa

                                                            Šéfredaktorovi: 

                                                                                   Posledné Posledné desaťročie som bol obyvateľom okresu Northern Pend Oreille County. Keď som po prvýkrát prišiel do Metaline Falls, mal som iba 25 dolárov a túžbu tvrdo pracovať, byť ponechaný na pokoji a sen, že jedného dňa budem mať svoju vlastnú malú farmu.  

Počas mojich troch rokov v bani a siedmich rokov v cementárni, môžem bezpečne povedať, že som bol známy ako tvrdo pracujúci. Vyhýbal som sa barom, bol som uzavretý do seba. Každý, kto pozná Boundary Dam Road, vie, ako sme s mojím nebohým otcom vysekali v lesoch nádherné miesto. Všetky moje ciele, ktoré som mal pri svojom príchode, boli dosiahnuté, okrem jedného… Nenechali ma na pokoji.

Behom pár mesiacov po mojom príchode prišli do banského úradu FBI a snažili sa, aby ma z práce vyhodili. V tom čase som pracoval v elektrotechnickom oddelení a môj predák, našťastie, mal voči federálom hlbokú a pretrvávajúcu nechuť. Sekretárka ho o situácii informovala. Ak by vládni hrdlorezovia rozprávali miesto sekretárky s manažérom, prišiel by som o prácu.

Táto kampaň obťažovania a zastrašovania začala kvôli môjmu zapojeniu sa do hnutia daňového protestu od doby, keď som mal 15-20 rokov. Vláda šla po mne tak tvrdo, že pri jednom incidente v Arizone, keď som mal 18 rokov, po mne agenti IRS strieľali za nič viac, než za porušenie daňovej povinnosti.

Ako dvadsaťročný som opustil Arizonu i daňové protesty. Neodišiel som zo strachu pred iRS či kvôli podvoleniu sa ich tyranii, avšak preto, že som bol úplne znechutený americkým ľudom. Zastával som rovnaký názor ako dnes, že náš ľud sa stal najzbabelejším, najbojazlivejším nepodarkom, aký kedy existoval na tvári tejto planéty.

Dúfal som, že v štáte Washington začnem nový život, ale vládnuce sily mali so mnou iné plány. Keď som sa dozvedel o ich značne nelegálnom pokuse nechať ma vyhodiť z práce, napísal som ich úradu v Seattli list a povedal im: „Nebudem to viac tolerovať, nechajte ma na pokoji, alebo odpoviem takým spôsobom, ktorý bude pre istých agentov veľmi bolestivý.“

Po tomto liste ma postupne začali nechávať na pokoji.

Onedlho som sa usadil, oženil, čistil svoju pôdu a čítal. Čítanie sa stalo mojou vášňou. Čítal som zväzok za zväzkom ohľadom tém zapodievajúcich sa dejinami, politikou a ekonomikou. Obzvlášť ma zaujalo Spenglerovo dielo Decline of the West (Úpadok Západu) a dielo Which Way Western Man? (Kadiaľ, západný človeče?) Taktiež som si predplácal početné periodiká týkajúce sa súčasných amerických problémov, obzvlášť tie, ktoré sa zaoberali neustále postupujúcim úpadkom bielej Ameriky.

Moje poznanie dávnej európskej histórie prebudilo nespravodlivo potláčanú emóciu pochovanú hlboko v mojej duši, emóciu rasovej pýchy a povedomia.

Čím silnejšia bola moja láska k môjmu ľudu, tým hlbšou sa stávala moja nenávisť voči tým, ktorí moju rasu, moje dedičstvo ničili a zatemňovali budúcnosť mojich detí.

V čase, keď som získal svojho syna, zistil som, že biela Amerika, vlastne celá moja rasa, smeruje k zničeniu, pokiaľ nepovstanú bieli muži a nezvrátia tento smer. Čím viac som svojho syna miloval, tým viac som zisťoval, že pokiaľ sa veci radikálne nezmenia, než bude v mojom veku, bude cudzincom na svojej vlastnej pôde, blonďavý, modrooký Árijec v krajine obývanej prevažne Mexičanmi, mulatmi, černochmi a Aziatmi. Deň za dňom temnela jeho budúcnosť.

Dozvedel som sa, že k tomuto nedošlo náhodou, že v tomto národe existuje malá, súdržná skupina votrelcov, dňom i nocou pracujúca na tom, aby sa tak stalo. Dozvedel som sa, že títo prznitelia kultúry držia v železnom zovretí obe hlavné politické strany, Kongress, média, vydavateľstvá a väčšinu hlavných kresťanských denominácií v tomto národe, aj keď títo votrelci vyznávajú náboženstvo, ktoré je diametrálne v protiklade ku kresťanstvu.

Sú to tí istí ľudia, pred ktorými sa nás pokúšal varovať niekdajší senátor William J. Fulbright a nebohý generál Brown. Henry Ford a Charles Lindberg sa nás taktiež neúspešne snažili varovať. Ak by sme boli ostražitejší, budúcnosť môjho syna by nebola taká temná a pochmúrna.

Nemal som tak inú voľbu. Musel som povstať ako biely muž a bojovať…

V poslednom roku sa vyvíjala tajná vojna medzi režimom vo Washingtone a neustále rastúcim množstvom bielych ľudí, ktorí sú odhodlaní získať späť to, čo naši predkovia objavovali, preskúmavali, dobýjali, osídľovali, budovali a za čo zomierali.

FBI bola schopná udržiavať túto vojnu v tajnosti len preto, že až doteraz sme nerobili nič iné, ako rástli v počte a pripravovali sa. Vláda sa však zdá byť odhodlaná pretlačiť túto otázku, a tak sme nemali inú možnosť, ako povstať a bojovať. Sláva víťazstvu!

V tomto bode by som chcel adresovať množstvo lží, ktoré federáli vykladajú o Gary Lee Yarbroughovi a o mne.

Gary žiadnych agentov nedostal „do pasce“. Celé týždne pred týmto incidentom Garyho obťažovali, sledujúc ho všade, kam šiel, dokonca i do nemocnice pri návšteve jeho ťažko chorej dcéry. V deň tejto mýtickej pasce bol Gary na svojom pozemku, keď uvidel nákladiak lesnej správy, idúc skrze jeho majetok v zjavnom nerešpektovaní početných tabúľ zakazujúcich prechod, nachádzajúich sa na jeho pozemku. Volal na nákladiak, aby zastavil, no ten pokračoval v jazde k jeho domu, až kým nenarazil a nezničil bránu. V tomto okamihu Gary vystrelil do vzduchu pár varovných výstrelov a nákladiak odišiel. Takáto bola tá veľká pasca…

Noviny dnes uvádzajú, že Gary nielenže chytil do pasce troch agentov, ale že troch z nich i zasiahol. Gary v tom čase nevedel ani to, že ide o FBI, čo je pre nich šťastím, pretože Gary je špičkovým strelcom a ak by sa rozhodol FBI prekvapiť, poľahky by mohol zabiť kažédho federála v dostrele svojej zbrane.

Až do ôsmej hodiny večer toho dňa Gary nevedel, čo sa vlastne stalo. Vtedy došlo ku Garyho domu približne 30 agentov. Gary a mladý návštevník jeho domácnosti vyšli von, aby celý tento zmätok preskúmali. Keď federáli začali na Garyho kričať, ten padol k zemi a odkotúľal sa do jamy za vládnymi vozidlami. Mladý návštevník zbehol späť do Garyho obydlia. Po troch hodinách vyčkávania FBI použili Garyho ženu ako štít a rukojemníka a vošli do domu. Akí sú to statoční muži.

Akokoľvek neuveriteľne to znie, Gary ležal v diere za agentami päť hodín, zbraň namierená na ich chrbty. Ak by Gary skutočne chcel dostať týchto útočníkov do pasce, mal na to nádhernú príležitosť. Gary sa však rozhodol nechať ich ísť, čo neskôr oľutoval. Nakoniec sa Gary odplazil a skryl v lesoch.

Nikdy ma neprestáva udivovať nekompetentnosť týchto ozbrojených byrokratov, obzvlášť po ich pokuse prepadnúť a zavraždiť ma v moteli v Portlande. Dovoľte mi najprv povedať, že FBI tam neboli kvôli zatknutiu Garyho, ale aby prepadli mňa. Nevedeli ani to, že bol Gary v izbe. Jediný dôvod, prečo boli schopní nájsť ma, bol ten, že dôveryhodný priateľ v izbe 14 bol v skutočnosti zradca a informátor. FBI má rozsiahle zdroje a modernú technológiu, no kvalita ich agentov ide dolu kopcom s každým novým regrútom. To kvôli tomu, že najlepší bieli muži v tejto krajine začínajú zisťovať, že byť agentom FBI nie je nič iné, ako byť žoldnierom pre ADL a Tel Aviv.

Keď som vtom vyšiel z mojej motelovej izby, vyrútil sa na mňa gang ozbrojených mužov. Žiaden z týchto mužov nemal na sebe uniformu a jediné, čo povedali, bolo „Stoj, ty bastard!“. V tom som zvolal na Garyho, ktorý bol ešte stále vo vnútri a zoskočil som zo schodov, utekajúc na parkovisko. Agentka po mne vystrelila, no guľka ma minula a zasiahla motelového manažéra. Zahol som za roh motela a pustil sa smerom k obývanej časti. Po prebehnutí dvoch blokov som sa rozhodol prestať byť loveným a stať sa lovcom. Vytiahol som svoju zbraň a čakal za betónovým múrom, než sa agenti priblížia. Keď som namieril svoju zbraň na najbližšieho agenta, uvidel som nádhernú tvár mladého bieleho muža a zamieril som na jeho kolená a nohy. Ak by som tak neučinil, mohol som zabiť oboch agentov a stále mať k dispozícii moju ruku, ktorá je teraz nenávratne poškodená, a ktorú možno celkovo stratím. Naposledy som prejavil milosť.

Pokiaľ ide o zradcu v izbe 14, nakoniec ho nájdeme. Ak by to malo trvať desať rokov a mali by sme cestovať do ďalekých končín zeme, nájdeme ho. A v súlade s našou prísahou, keď ho nájdeme, oddelíme jeho hlavu od tela.

Neľutujem a ani sa neospravedľujem, ani za Garyho, ani za seba. V skutočnosti som hrdý, že sme mali odvahu a odhodlanie povstať a bojovať za našu rasu a naše dedičstvo v čase, kedy je takýto čin nazývaný zločinom a nie skutkom odvahy.

Pred približne deviatimi mesiacmi prišli počas mojej neprítomnosti do môjho domu FBI a ohrozovali môjho dvojročného syna. Z ich strany to bola veľká chyba. Po prestrelke v Portlande prišli do môjho domu a ohrozovali moju 63-ročnú matku. Takí statoční muži to sú.

Nebudem sa ukrývať, ale budem vyvíjať tlak na FBI, aby poznali, aké to je, byť lovení. Je iba logické, že pri tomto konaní sa moje dni na tejto planéte sa rýchlo chýlia k zváeru. Aj napriek tomu nemám žiaden strach, pretože realitou môjho života je smrť a najhoršie, čo mi môže nepriateľ urobiť, je skrátiť moje putovanie na tomto svete.

Odídem vediac, že som priniesol konečnú obeť, aby som zabezpečil budúcnosť mojich detí.

 Ako stále, za Krv, Pôdu, Česť, za Vieru a Rasu.  

Robert Jay Mathews 

The Order: Vyhlásenie vojny

 V dejinách našej rasy nastala temná a ponurá doba. Všade vôkol nás ležia zelené hroby našich predkov, no v krajine, ktorá nám kedysi patrila, sme sa stali olúpeným ľudom. Tí, ktorí nie sú z našej krvi, po miliónoch narúšajú naše hranice a vysmievajú sa nášmu nároku na zvrchovanosť. No náš ľud reaguje iba letargiou.

Premohla nás obrovská choroba. Prečo naši ľudia nekonajú? Čo je to za šialenstvo? Vari rakovina rasového masochizmu strávila samotnú našu vôľu existovať?

Zatiaľ, čo umožňujeme légiám Mexičanov napádať našu pôdu, vraždíme naše deti v rovnakých množstvách. Boli muži Alama iba mýtom? Či silou zbraní alebo silou slabín, výsledok tejto invázie je rovnaký. No náš ľud neodporuje.

Naši hrdinovia i naša kultúra bola napádaná a degradovaná. Zbastardené hordy volajú po našom oddelení od nášho dedičstva. No náš ľud to netrápi.

V tejto krajine sú naše deti nútené, aby akceptovali nebielych za svoje idoly, svojich spoločníkov, a čo je najhoršie – za svojich partnerov, čo je smer, ktorý nás vedie priamo k zničeniu. No náš ľud to nevidí…  

K týmto záležitostiam nedošlo náhodou, ale zámerne. Pre všetkých, ktorí majú zrak na to, aby videli, je zjavné, že na našu kedysi krásnu krajinu padol zlý tieň. Jestvuje dostatok dôkazov, že kontrolu nad našou krajinou prevzal istý zákerný, cudzí ľud.

Ako sa mohlo stať, že parazit získal nadvládu nad svojím hostiteľom? Namiesto ostražitosti naši otcovia upadli do spánku. Čo máme robiť? Akou pustou uničili títo votrelci budúcnosť našich detí.

Všade vôkol nás krajina umiera. V našich mestách sa roja ponuré hordy. Voda je skazená a vzduch odporný. Úžernícke pijavice obsadzujú naše farmy, náš ľud je vyháňaný z pôdy. Kapitalisti a komunisti radostne rýpu do našich kostí, kým ich nosatí páni úžery riadia našu skazu. Čo sa stane z našich detí v takejto krajine? No náš ľud stále spí!

Každý deň boháči uťahujú okovy, ktoré zťažka ležia na našom ľude. Akou úbohou sa stala biela robotnícka trieda. Kde je statočný árijský farmár, tak rýchly v potrestaní ruky tyrana?

Zatvárajú továrne, mlyny, bane a naše pracovné miesta presúvajú za more. No náš ľud sa neprebúdza. Do nášho stredu posielajú armády agentov, aby kradli z našich vrecák a upevňovali ich moc. Naši predkovia za kráľa Juraja mali viac slobody, ako máme my. No náš ľud stále spí!

Krutá je realita pre tých, ktorí sa prebudili. John Singer sa prebudil. Znepokojený nárastom drog, homosexualitou a rasovým miešaním vo verejných školách, snažil sa učiť svoje deti doma. Bol smelým árijským farmárom, ktorý vrúcne miloval svoju rodinu. Vládni agenti ho strelili do chrbta.

Gordon Kahl sa prebudil. Po štyroch desaťročiach podriaďovania sa tyranii IRS sa pokúsil odporovať. Bol smelým árijským farmárom, ktorý vrúcne miloval svoju rodinu. Vládni agenti ho strelili do chrbta.  

Arthur L. Kirk sa prebudil. Po tri generácie jeho rodina obrábala pôdu, ktorú sa snažil ukradnúť úžernícky bankár. Brat Kirk sa pokúsil o odpor. Bol smelým árijským farmárom, ktorý vrúcne miloval svoju rodinu. Vládni agenti ho strelili do chrbta.

Týmto trom bratom hovoríme: „Povstaňte, povstaňte zo svojich hrobov, bieli bratia! Povstaňte a pridajte sa k nám! Ideme pomstiť vašu smrť. Árijské farmárstvo sa prebúdza. Opäť začína viať dávno zabudnutý vietor. Počujete prichádzajúci hrom? Je to hrom prebudeného Sasa. Vojna visí nad krajinou. Potečie tyranova krv.“

Po jednom, vo dvojici, po desiatkach a légiách zaženieme nepriateľa do mora. Skrze našu krv a Božiu vôľu sa krajina prisľúbená našim otcom stane krajinou našich detí.

Nerezignujeme viac, aby sme boli ovládaní vládou monokracie. Vyhlasujeme, že od tohto dňa neuznávame režim vo Washingtone za platného a zákonného predstaviteľa všetkých Árijcov, ktorí odmietajú podriadiť sa nátlaku a zákernej tyranii zo strany Tel Avivu a ich pätolízačov vo Washingtone. Zisťujeme, že masa nášho ľudu sa nachádza v lobotomickom, letargickom stave slepej poslušnosti, a tejto kolektívnej rasovej samovraždy sa už viac nezúčastníme!     

Týmto sa vyhlasujeme za slobodný a zvrchovaný ľud. Uplatňujeme si nárok na územný imperatív, ktorý bude pozostávať z celého severo-amerického kontinentu na sever od Mexika.

Ako vojaci Árijského Hnutia Odporu sa budeme správať v súlade so Ženevskou konvenciou…

Uzatvárame toto Vyhlásenie otvoreným listom Kongresu a našimi podpismi potvrdzujúcimi náš zámer bojovať. Nech si je toho vedomý priateľ i nepriateľ. Toto je vojna!

My, dolupodpísaní, pri plnom vedomí a bez nátlaku, týmto podpisujeme tento dokument z našej vlastnej slobodnej vôle, uvádzajú priamo a bez strachu, že sa považujeme byť v plnom a neúnavnom vojnovom stave s tými silami, ktoré sa snažia a vedome propagujú zničenie našej viery a našej rasy.

Preto, za Krv, Pôdu a Česť, a za budúcnosť našich detí, odovzdávame sa Boju. Amen.  

„Keď nadíde ten deň, nebudeme sa pýtať, či smeruješ naľavo či napravo, jednoducho ti usekneme hlavu.“

The Order

ČIERNE SLNKO (Schwarze Sonne)

Existujú domnienky, že ten pojem pochádza od ruskej okultistky a zakladateľky theosofie Heleny Blavatskej, ktorá o tom rozpráva v diele „Učenie tajomna“ ako o centrálnom slnku.

V mytológii a v ezoterike sa často predstavuje „čierne slnko“ ako protihráč slnka.

Teda je predstavovaný ako symbol protihráča, ako protihodnota a nakoniec aj ako protisvet. Ako taký sa stal symbolom protisily, ktorú človek vidí v určitom pohybe (hnutí).

 Preto sa tiež „čierne slnko“ všeobecne stalo synonymom pre mysticko – ezoterickú stránku Národného Socializmu až po tvrdenia, že SS sa v skutočnosti nazývali Schwarze Sonne.Nasvedčuje tomu veľký kruhový ornament s čierneho mramoru, ktorý sa prvýkrát objavil na podlahe tzv.. niekdajšieho „Obergruppenführersaales”- v sále najvyššieho šéfa jednotiek vo Wewelsburgu pri Paderborne a bol označovaný, a tiež považovaný, za symbol okultizmu vtedajšej Tretej ríše.

Dnes sa tento výraz používa ako symbol a to dosť častejšie na tzv. „čiernej scéne“, v textoch k tomu prináležiacich kapiel a hudobných štýloch (Neofolk, Dark Wave, Gothic Metal).

Ďalšie ezoterické pokusy interpretácie sú také, že „Čierne slnko“ označuje stred našej galaxie: jeho centrum vysiela intenzívne, tvorcovské žiarenie, ktoré ale nie je čierne, ale má skôr fialový tón. Pre iných je to tzv. „vnútorné svetlo“ – všeobecné osvetlenie človeka.

Predstavované je tiež v rôznych kultúrach (nordickej/atlantskej…), ako protiklad (dodatok) k vonkajšiemu svetlu – Slnku.